Že kojící žena nemůže otěhotnět, je pověra, díky které jsem na světě. A tady někde začínám vždy, když cítím vděčnost: "Díky, mámo a táto, že jste věřili babským radám." Jinak bych se, jako "zakázané další dítě", rodičům s rozdílnými Rh faktory v roce 1967 vůbec nenarodil.
Lidský druh osídlující Sumatru a celou Indonésii by se latinsky měl jmenovat Homo birotarius, tedy Člověk motorkový. Tento speciál je tedy věnován těm několika z mnoha různých souputníků Indonésanů, kteří nás zaujali.
Když moje máma ještě žila a šla nakoupit třeba do drogérie, bylo to jako by tam nacouval náklaďák s cukrovou vatou. Nedala se přehlédnout. Pomocí berlí dovlekla sebe a svých 70 kilo nadváhy metr za vchodové dveře a na celý krám oznámila: "Chtěla bych nějakou aviváž. Ale nějakou lepší!" A vycvičená prodavačka vyběhla zpoza kasy a moji matku...
Čeština zatím nemá slovní kategorii Significatio futura (význam budoucí), ale měla by ji mít. V této kategorii by byla slova, u kterých se ukáže jak dokonale a s předstihem popisovala budoucnost, jak v sobě, v pravdě hrdinsky, nesla varování, a to přestože jejich poselství v češtině mohlo být srozumitelné jen hrstce obyvatel této planety. Králem...
Tak já do toho říznu rovnou, ať to mám za sebou: Už nemáme Ábíčko. Brázdíme Sumatru na úplně luxusním skútru Honda ADV 160, kterému říkáme Cédéčko, protože si i připadáme jako členové Corps Diplomatique a protože tomu přitakává i paní Abeceda, matka všech písmen.
Antropomorfizace, tedy polidšťování předmětů, zvířat, či našich abstraktních představ je jedna z mocných zbraní nás lidí, aby nám nehráblo. Ale také samozřejmě může být strašlivě zneužita. V tom dobrém ji často používáme například proti dětem. Vyčerpáni celodenní péčí jim večer, abychom už je konečně mohli odložit do pelíšků, lžeme: "Musíš jít spát...
V pravěku evropské psychologie kdysi Feud nechal na mapě lidské duše obrovský prostor k prozkoumání, který pojmenoval Nevědomí. Dnes jsme dál. Na mapách Světa už také nenalezneme místa označená: Zde jsou lvi (Hic sunt leones), jako výraz pro neprozkoumané. A tak i o současné mapě lidského softwaru víme, že skrývá, mimo jiné, naše nešťastné, naše...
Mohl bych začít takovou banalitou, jakože i ta nejdelší cesta začíná prvním krokem, a tedy i do Indonésie se jede vlakem ze zastávky Žihle, ale takový první odstavec by nebyl hodný ani mne ani Vás, a navíc by to nebyla pravda.
Takže u bazénu, na střeše našeho úplně posledního hotelu, kde jsem začínal tohle psaní, jsem mohl s hrdostí spočítat, že jsme v Tiru nachodili přes 200 km. Je to tak. Giriparadikšu, (to je to obcházení Arunáčaly – 14km) jsme si dali sedmkrát, a každý den jsme, po celé tři týdny, ušli minimálně 6 km nahoru na horu a dolů...
Jezdíme už pár let, přes Vánoce, na stejné místo. Do Tiruvannamalai ve státě Tamil nadu, v jižní Indii.
Je absurdní se loučit, když jsme jedno, ale přece…
Musely se hlavně obrousit všechny zbytky zeleného nápisu 10°, aby víčka piva vypadala jako uzávěry takzvané osmičky. Aby byla stříbrná, čistá. S nimi již Karel mohl jít do práce, a beze strachu ukázat tašku vrátnému. Psal se rok 1973. Lachema Kaznějov, v obci kde jsem vyrůstal, byla na vrcholu produktivity, zaměstnávala 4000 lidí a měla přísné...
Krokve, závětrná lišta, okapnička. To nejsou žádné cestovatelské výrazy, viďte? Ano nejsou. Po pouhých třech týdnech jsme dojeli do Čech a pustili se do dalšího dobrodružství. Do výměny střechy na našem domě. A k výměně střechy, to jsou přesně ta slova, která se hodí.
Ironman v Kalmaru byla hodina a půl plavání v moři, 180 km na kole, maraton na závěr, ale hlavně oslava pevné vůle, svátek zarputilosti, festival morálně volních vlastností a olympiáda překonávání pohodlí, signálů těla a někdy i bolesti. To vše pro účastníky. Na nás diváky zbyl obdiv, radost ale i závist a zároveň úleva z toho, že tím neprocházíme...
Konečně můžeme vystoupit z ilegality. Jsme na téhle Expedici, kterou jsme nazvali Jižní Skandinávie již 13 dní a teprve teď můžeme zveřejnit první zápis.
Naši milí,
s překvapením a radostí jsme zjistili, kolik vás stále navštěvuje náš web...
Jsou různé způsoby, jak lidé vítají navrátilce. A je jich celá škála!
Posledních pár škatulek se krčí mezi tričkama, abych to k nim neměl daleko.