Zápisky z našich cest

... autem nebo s batohem. Vždycky po vlastní ose.
Když autem, tak jezdíme S Mitsubishi přes půl Světa:-) Pod tímto jménem nás najdete taky na FB. Užijte si čtení, Yakeen a Satya.
 

- zápisy jsou řazené od nenovějších po starší - 



Našpulte pusu, vytáhněte obočí co to půjde a vyvalte oči. Celou hlavu mírně vysuňte dopředu, předkloňte, a natočte doprava. Z úst vypouštějte třaslavě a slabě: "Huuuuuuu", jako byste si tím zvukem chtěli ofoukat spálené prsty pravé ruky, kterými třepejte v uvolněném zápěstí, když předtím vystrčíte loket výš než máte pravé ucho.

"Víš, Yakeene, my tady závisíme jeden na druhém mnohem víc než vy v Evropě. Třeba peníze, od té doby co vyděláváme, já i můj bratr dáváme mámě a ta nám z nich dává zpět, když je potřebujeme. Ale nejdřív se s ní a s tátou, o tom, za co je chceme utratit, poradíme. Stejně tak táta. Ať už vydělá rupii,...

Orangutani mají 95% stejných genů jako my. Ještě před 15 miliony lety jsme byli jedním tvorem. Pak se od nás oddělili. Bylo to tak, že ti z nás, kteří tehdy byli klidnější, samostatnější, ohebnější, pružnější a mírnější, se distancovali od těch z nás, kteří jsme byli neklidní, padali jsme z větví, pořád jsme měli tendenci o něčem ve skupině...

Není výjimečné, že sedíte u břehu a přijde mladá žena s plným odpadkovým košem. Pečlivě vysype desítky plastových a polystyrénových odpadků a nechává je plout po proudu. Do toho se usmívá a zdraví. Pak vymyje koš a odchází, aby se za 5 minut objevila znovu, oděná již jen v sarongu, nejdřív vykonala potřebu v plavoucím záchůdku, a pak se celá...

Budíky mají řinčet! Mají kokrhat plechovým hlasem: "Vstávat!!!" Ovšem, když se spojí digitální přizdisráčská opatrnost moderního přístroje, který místo imperativu, používá ponížené přemlouvání, a místo aby křičel, kňourá: "Jste už jste dost vyspinkaní? Ještě pořád si přejete otevřít očička?" a k tomu se přidá muezzin se svou ranní dávkou zpívaných...

Blomp, blomp, blomp
Jsem jako balónek.
Zesláblá ruka rodiny a tradic, uvolnila provázek…
Nebo jsem se jí vyškubl?
Neodletěl jsem do nebe. Kdepak. Zatím narážím na strop!
Je to kurva tvrdá slitina.
Ale nejde o oteplování, digitalizaci, války
Drží mně moje vlastní mysl!
Někdy se mi totiž zdá, že nemohu letět, a tak...

Manado je velké město na samé severovýchodní špičce ostrova Sulawesi. Kousek od města je velká sopka a ještě jednu takovou jsme viděli z letadla. Člověk nemusí být vulkanolog aby viděl, že veliké město pod sopkou, je postaveno přesně v těch místech, kde pravidelně stékají proudy lávy. Otázka jen je, jak často. Ale vlastně je to jedno. Možná, že se...

Na molu ve Waisai, hned po výstupu z ferry, si nás vyzvedl Melki a začali jsme na trhu s nákupem potravin na náš pobyt u něho. Pozvali jsme Melkiho na společný oběd, nakoupili zeleninu, vodu a ovoce a jeli k němu na ostrov Gam. V jeho „homestay“ asi v 5 bambusových chatkách jsme byli jediní. Z chatičky to bylo za...

V několika dalších odstavcích se dozvíte: jestli se, do poloviny 20. století nekontaktovaná civilizace v údolí Baliem, dopracovala k jiným výsledkům než ta naše, jestli i dnes chodí Daniové oblečeni pouze do HORIMU (návleku na penis, který si přivazují k varlatům), jak chutná čuník pečený s hromadou kytek v jámě s horkými kameny, v kultuře která za...

Představte si, že máte starou, trochu praštěnou tetu. Do jejího zanedbanýho domečku se každýmu nechce. Ve vesnici je tolik jiných a pěknějších stavení. Pravda, snadno šlápnete na dvorku do slepičince, když nepřijdete vhod, tetka vás může přetáhnout hadrem, ale někdy, když si s ní dáte čaj a buchtu na zahradě za domem, najednou se čas zastaví, ona...

Poslední zápis jsem psala v hotýlku v Kasolu, kde jsme zůstali 4 noci. To bylo v údolí řeky Parvati, která je teď na začátku dešťů pěkně divoká.

Tak jo, jdeme smlouvat o cenu hotelu na téhle straně Gangy, vždyť je to fuk, kde budeme. Dny ale trávíme nakonec na opačném břehu, je to necelá hoďka procházkou z kopce přes druhý most. Na pláži u řeky je asi nejlepší teplota v Rišikéši, tu a tam dokonce zavane větřík, ve stínu se dá to horko celkem přežít. Yakeen...

Dříve jste museli znát, číslo a jméno vlaku, jinak vás od okýnka na nádraží vyhodili! Ale předtím, jste se museli, hroznem Indů, k tomu okénku prodrat! A Indové jsou v hroznech u okének neuvěřitelně kontaktní. Tělo na tělo, natahují jeden přes druhého ruku k okénku, 20, 30 nebo bůh ví, kolik chlápků.


Konečně večerní Pahar Ganj, a tam jsme již snadno koupili jízdenky na ráno do Rishikéše za přiměřených 500 rupek. Satyjka byla odpočinutá, a my byli páni našeho osudu. Ráno jsme vstali v 5, a do odpoledne klimbali v busu.

"Chcete říct, že jediný způsob, jak vám můžu zaplatit za parkování, je stáhnout si tuhle aplikaci a pak zaplatit pomocí karty?", rozčiloval jsem se (pochopitelně v angličtině, i když v češtině by to mělo stejný výsledek) ještě na Islandu po treku a koupání v horké řece. "Ano, parkoviště provozuje obec a nechtějí, abychom zacházeli s...

Tráva kolem už byla spasená, a navíc ten volný prostor byl tak lákavý. Voněl nejen vší tou šťavnatou zelení, ale i svobodou. Jak se tam ale dostat? Ovečka cítila, jak jí její kopýtka kloužou po kovovém povrchu roštu. Dokázala vyšplhat v horách za nejnepřístupnějšími chomáči trávy, zvládla šplhat po skále, kdekoliv byl jen sebemenší hrbolek ale to,...

Anglický slovo travel, cestovat, pochází z francouzského výrazu travail, tedy pracovat. A někdy je to opravdu práce, v tom fyzikálním významu slova, tedy výkon za čas, ale skoro vždy v tom smyslu, který pro nás slovo práce znamená. Tedy něco, co nás baví, ale po čem můžeme být večer pořádně unavení. Jako třeba 29. den naší cesty. Posuďte sami:

Satya se asi účastní nějaké tajné soutěže o nejúžasnější ženu a nebo je to rozhodně jedno z možných vysvětlení. Další by bylo, že už je krok od osvícení, a život se mnou má jako prémii na konci kolotoče znovuzrozování. To by také dávalo smysl. Ale abyste si mohli vychutnat historku, co vám chci vyprávět, musím se ještě na chvíli vrátit...