Stáli jsme s mámou u kuchyňské linky a s rozkoší namáčeli hovězí kližku do hořčice. Bylo v tom spolulabužnictví, tedy sdílení a láska. Nejen k jídlu. Měli jsme TO spolu. A taky jsme pošilhávali po hodinách, jestli nejde otčím Karel. On pohled na dva otesánky, jak se cpou kližkou, není pro každého. Už jen pohled na kližku, polotuhý rosol, který...
Ta motorka přilétla jako blesk a smetla nás. Bokem jsme hoblovali my i s Cédéčkem Trans sumaterskou dálnici až daleko za okraj. Cítil jsem, jak si brousím ruku o silnici, a v detailu viděl, jak se drtí blinkr a kapota půjčené motorky.
Že kojící žena nemůže otěhotnět, je pověra, díky které jsem na světě. A tady někde začínám vždy, když cítím vděčnost: "Díky, mámo a táto, že jste věřili babským radám." Jinak bych se, jako "zakázané další dítě", rodičům s rozdílnými Rh faktory v roce 1967 vůbec nenarodil.
Lidský druh osídlující Sumatru a celou Indonésii by se latinsky měl jmenovat Homo birotarius, tedy Člověk motorkový. Tento speciál je tedy věnován těm několika z mnoha různých souputníků Indonésanů, kteří nás zaujali.
Když moje máma ještě žila a šla nakoupit třeba do drogérie, bylo to jako by tam nacouval náklaďák s cukrovou vatou. Nedala se přehlédnout. Pomocí berlí dovlekla sebe a svých 70 kilo nadváhy metr za vchodové dveře a na celý krám oznámila: "Chtěla bych nějakou aviváž. Ale nějakou lepší!" A vycvičená prodavačka vyběhla zpoza kasy a moji matku...
Čeština zatím nemá slovní kategorii Significatio futura (význam budoucí), ale měla by ji mít. V této kategorii by byla slova, u kterých se ukáže jak dokonale a s předstihem popisovala budoucnost, jak v sobě, v pravdě hrdinsky, nesla varování, a to přestože jejich poselství v češtině mohlo být srozumitelné jen hrstce obyvatel této planety. Králem...
Tak já do toho říznu rovnou, ať to mám za sebou: Už nemáme Ábíčko. Brázdíme Sumatru na úplně luxusním skútru Honda ADV 160, kterému říkáme Cédéčko, protože si i připadáme jako členové Corps Diplomatique a protože tomu přitakává i paní Abeceda, matka všech písmen.
Antropomorfizace, tedy polidšťování předmětů, zvířat, či našich abstraktních představ je jedna z mocných zbraní nás lidí, aby nám nehráblo. Ale také samozřejmě může být strašlivě zneužita. V tom dobrém ji často používáme například proti dětem. Vyčerpáni celodenní péčí jim večer, abychom už je konečně mohli odložit do pelíšků, lžeme: "Musíš jít spát...
V pravěku evropské psychologie kdysi Feud nechal na mapě lidské duše obrovský prostor k prozkoumání, který pojmenoval Nevědomí. Dnes jsme dál. Na mapách Světa už také nenalezneme místa označená: Zde jsou lvi (Hic sunt leones), jako výraz pro neprozkoumané. A tak i o současné mapě lidského softwaru víme, že skrývá, mimo jiné, naše nešťastné, naše...
Mohl bych začít takovou banalitou, jakože i ta nejdelší cesta začíná prvním krokem, a tedy i do Indonésie se jede vlakem ze zastávky Žihle, ale takový první odstavec by nebyl hodný ani mne ani Vás, a navíc by to nebyla pravda.
Takže u bazénu, na střeše našeho úplně posledního hotelu, kde jsem začínal tohle psaní, jsem mohl s hrdostí spočítat, že jsme v Tiru nachodili přes 200 km. Je to tak. Giriparadikšu, (to je to obcházení Arunáčaly – 14km) jsme si dali sedmkrát, a každý den jsme, po celé tři týdny, ušli minimálně 6 km nahoru na horu a dolů...
Jezdíme už pár let, přes Vánoce, na stejné místo. Do Tiruvannamalai ve státě Tamil nadu, v jižní Indii.
Je absurdní se loučit, když jsme jedno, ale přece…
Musely se hlavně obrousit všechny zbytky zeleného nápisu 10°, aby víčka piva vypadala jako uzávěry takzvané osmičky. Aby byla stříbrná, čistá. S nimi již Karel mohl jít do práce, a beze strachu ukázat tašku vrátnému. Psal se rok 1973. Lachema Kaznějov, v obci kde jsem vyrůstal, byla na vrcholu produktivity, zaměstnávala 4000 lidí a měla přísné...
Krokve, závětrná lišta, okapnička. To nejsou žádné cestovatelské výrazy, viďte? Ano nejsou. Po pouhých třech týdnech jsme dojeli do Čech a pustili se do dalšího dobrodružství. Do výměny střechy na našem domě. A k výměně střechy, to jsou přesně ta slova, která se hodí.
Ironman v Kalmaru byla hodina a půl plavání v moři, 180 km na kole, maraton na závěr, ale hlavně oslava pevné vůle, svátek zarputilosti, festival morálně volních vlastností a olympiáda překonávání pohodlí, signálů těla a někdy i bolesti. To vše pro účastníky. Na nás diváky zbyl obdiv, radost ale i závist a zároveň úleva z toho, že tím neprocházíme...
Konečně můžeme vystoupit z ilegality. Jsme na téhle Expedici, kterou jsme nazvali Jižní Skandinávie již 13 dní a teprve teď můžeme zveřejnit první zápis.
Naši milí,
s překvapením a radostí jsme zjistili, kolik vás stále navštěvuje náš web...