Zápisky z našich cest

... autem nebo s batohem. Vždycky po vlastní ose.
Když autem, tak jezdíme S Mitsubishi přes půl Světa:-) Pod tímto jménem nás najdete taky na FB. Užijte si čtení, Yakeen a Satya.
 

- zápisy jsou řazené od nenovějších po starší - 


Pečliví čtenáři našeho webu ví, že jsem neměl před touto Expedicí dost času na detailní itinerář, ale na semestr divadelní improvizace ano, a tak jedeme bez plánu a vymýšlíme ho po cestě, neboť jak říkáme my improvizátoři: "Skoč! Křídla ti narostou cestou."

Pískovcový "hrad" u kterého jsem skončil poslední vyprávění jsme ráno prozkoumali. To, že do masivu dlabali lidé tak dlouho, až odpadla přední část, a vykutané místnosti tak nebyli již více k používání, nám přišlo jako dobrá metafora o naší planetě a homo sapiens.

Když naše společnost odehnala od vlády Otce, Syna a Ducha Svatého, nahradila ho Prosperitou, Ziskem a Trvalým Růstem. Ale když už nemáme Bibli, stejně musíme mít nějaké anály, kde si můžeme ověřit jestli jdeme dobře, a jestli se nám daří.

Našpulte pusu, vytáhněte obočí co to půjde a vyvalte oči. Celou hlavu mírně vysuňte dopředu, předkloňte, a natočte doprava. Z úst vypouštějte třaslavě a slabě: "Huuuuuuu", jako byste si tím zvukem chtěli ofoukat spálené prsty pravé ruky, kterými třepejte v uvolněném zápěstí, když předtím vystrčíte loket výš než máte pravé ucho.

"Víš, Yakeene, my tady závisíme jeden na druhém mnohem víc než vy v Evropě. Třeba peníze, od té doby co vyděláváme, já i můj bratr dáváme mámě a ta nám z nich dává zpět, když je potřebujeme. Ale nejdřív se s ní a s tátou, o tom, za co je chceme utratit, poradíme. Stejně tak táta. Ať už vydělá rupii,...

Orangutani mají 95% stejných genů jako my. Ještě před 15 miliony lety jsme byli jedním tvorem. Pak se od nás oddělili. Bylo to tak, že ti z nás, kteří tehdy byli klidnější, samostatnější, ohebnější, pružnější a mírnější, se distancovali od těch z nás, kteří jsme byli neklidní, padali jsme z větví, pořád jsme měli tendenci o něčem ve skupině...

Není výjimečné, že sedíte u břehu a přijde mladá žena s plným odpadkovým košem. Pečlivě vysype desítky plastových a polystyrénových odpadků a nechává je plout po proudu. Do toho se usmívá a zdraví. Pak vymyje koš a odchází, aby se za 5 minut objevila znovu, oděná již jen v sarongu, nejdřív vykonala potřebu v plavoucím záchůdku, a pak se celá...

Budíky mají řinčet! Mají kokrhat plechovým hlasem: "Vstávat!!!" Ovšem, když se spojí digitální přizdisráčská opatrnost moderního přístroje, který místo imperativu, používá ponížené přemlouvání, a místo aby křičel, kňourá: "Jste už jste dost vyspinkaní? Ještě pořád si přejete otevřít očička?" a k tomu se přidá muezzin se svou ranní dávkou zpívaných...

Blomp, blomp, blomp
Jsem jako balónek.
Zesláblá ruka rodiny a tradic, uvolnila provázek…
Nebo jsem se jí vyškubl?
Neodletěl jsem do nebe. Kdepak. Zatím narážím na strop!
Je to kurva tvrdá slitina.
Ale nejde o oteplování, digitalizaci, války
Drží mně moje vlastní mysl!
Někdy se mi totiž zdá, že nemohu letět, a tak...

Manado je velké město na samé severovýchodní špičce ostrova Sulawesi. Kousek od města je velká sopka a ještě jednu takovou jsme viděli z letadla. Člověk nemusí být vulkanolog aby viděl, že veliké město pod sopkou, je postaveno přesně v těch místech, kde pravidelně stékají proudy lávy. Otázka jen je, jak často. Ale vlastně je to jedno. Možná, že se...

Na molu ve Waisai, hned po výstupu z ferry, si nás vyzvedl Melki a začali jsme na trhu s nákupem potravin na náš pobyt u něho. Pozvali jsme Melkiho na společný oběd, nakoupili zeleninu, vodu a ovoce a jeli k němu na ostrov Gam. V jeho „homestay“ asi v 5 bambusových chatkách jsme byli jediní. Z chatičky to bylo za...

V několika dalších odstavcích se dozvíte: jestli se, do poloviny 20. století nekontaktovaná civilizace v údolí Baliem, dopracovala k jiným výsledkům než ta naše, jestli i dnes chodí Daniové oblečeni pouze do HORIMU (návleku na penis, který si přivazují k varlatům), jak chutná čuník pečený s hromadou kytek v jámě s horkými kameny, v kultuře která za...

Představte si, že máte starou, trochu praštěnou tetu. Do jejího zanedbanýho domečku se každýmu nechce. Ve vesnici je tolik jiných a pěknějších stavení. Pravda, snadno šlápnete na dvorku do slepičince, když nepřijdete vhod, tetka vás může přetáhnout hadrem, ale někdy, když si s ní dáte čaj a buchtu na zahradě za domem, najednou se čas zastaví, ona...

Poslední zápis jsem psala v hotýlku v Kasolu, kde jsme zůstali 4 noci. To bylo v údolí řeky Parvati, která je teď na začátku dešťů pěkně divoká.

Tak jo, jdeme smlouvat o cenu hotelu na téhle straně Gangy, vždyť je to fuk, kde budeme. Dny ale trávíme nakonec na opačném břehu, je to necelá hoďka procházkou z kopce přes druhý most. Na pláži u řeky je asi nejlepší teplota v Rišikéši, tu a tam dokonce zavane větřík, ve stínu se dá to horko celkem přežít. Yakeen...

Dříve jste museli znát, číslo a jméno vlaku, jinak vás od okýnka na nádraží vyhodili! Ale předtím, jste se museli, hroznem Indů, k tomu okénku prodrat! A Indové jsou v hroznech u okének neuvěřitelně kontaktní. Tělo na tělo, natahují jeden přes druhého ruku k okénku, 20, 30 nebo bůh ví, kolik chlápků.


Konečně večerní Pahar Ganj, a tam jsme již snadno koupili jízdenky na ráno do Rishikéše za přiměřených 500 rupek. Satyjka byla odpočinutá, a my byli páni našeho osudu. Ráno jsme vstali v 5, a do odpoledne klimbali v busu.