Indonésie 2023, díl 7. Orang hutan: člověk lesní
No, ať už se to stalo jakkoli, prokletí kognitivní revoluce, tedy vyhnáni z ráje, postihlo nás. Ale došlo i na orangutany. Ty jsme zase z ráje vyhnali my.
O zbytek se postará zvídavost, pocit bezpečí a příroda.
Všichni kteří se zajímáte o psychoterapii, attachment, ranné vývojové trauma nebo prostě s láskou pozorujete svět a vztahy kolem sebe, si teď pravděpodobně říkáte: "No jo, oni jsou opravdu jako my!" A je to tak. Když se moje oči potkaly, s očima jedné orangutaní maminky, a ona začala zívat, zíval jsem s ní. Moje zrcadlící neurony bezpečně poznaly vzdálenou sestřenici.
Orang-hutan, v indoněštině znamená člověk lesní.
Opravdu divocí orangutani, kteří v rezervaci žijí v mnohem větším počtu se s těmi traumatizovanými nestýkají a ani si nechodí pro jídlo před desítky turistů s fotoaparáty. Z návštěvy rezervace se stala opravdová turistická záležitost. V Pangkalan Bunu je letiště, tam si většinu návštěvníků vyzvedne průvodce, odveze je do Kumaje a nalodí se s nimi na klotok, patrovou speciální loďku pro dva až šest turistů. Spaní je na horní palubě pod moskytierou a stůl k jídlu a lenošky k povalování tamtéž. Toaleta s koupelnou, ubytování pro posádku, kuchaře a průvodce na dolní palubě.
Skandování hesel MERDEKA, a dalších agitačních proklamací, bylo radostně přerušováno, když se kolem průvodu objevovali skupinky cizinců s průvodci. Evropanky v bikinách, krátkých sukýnkách v muslimské mládeži vzbuzovali obrovské nadšení. Kdo mohl, vyškemral selfie.
Ráno nás ale vyzvedla jen Mitha, a loď byla jen pro dva. Rozhodli jsme se, že i tak si to užijeme. Dva a půl dne a dvě noci byly tak pěkné, jak to je jen možné když jde o masovou turistiku.
A taky pěkně drahou. 7 000 000 rupek, to je 10 500 Kč.
V parku jsou tři místa, kde se krmí orangutani, a jsou pospojované řekou Sekonyer, která je i přirozenou hranicí parku. Klotoky vždy zastaví u mola před feeding station v hejnech po desítkách, a jde se po dřevěném chodníčku tak 20 minut. Tam jsou řady sedaček jak v divadle a na vyvýšeném pódiu správci připraví krmení. Nejčastěji sladké brambory. V naučený čas pak po stromech přilezou orangutani. Víc jak stovka turistů, cvakají foťáky.
Po třech dnech jsme se vrátili do Kumaie a na poslední dny se tu zabydleli. Našli si místo kam chodíme na snídaně, kam na kopi susu, a už víme, kde vaří nejlepší soto ayam.
Asi 10 km za městečkem jsme našli rašelinové koupaliště a v Pangkalan Bunu si Satyjka koupila pravou Danajskou tašku.
Terima kasih Indonesia, salamat tinggal.
A držíme palce se školstvím, podle dopravních značek to vypadá že máte velikánské ambice.
Satyjka začíná výcvik Prožitkového zpívání, má všechny své podzimní kurzy keramiky vyprodané, a muzireta Metternich nežil jako mnich, bude mít další reprízy. Mně na podzim vyjde pohádková knížka O kočkách a drápkách, kterou jsme napsal pro děti v náhradní rodinné péči a kterou ilustrovala Bára Millerová. S kolegyní otevíráme terapeutickou skupinu pro náctileté, a s kamarádem další kurz v rámci projektu Jak žít spolu, tentokrát o Blízkosti a Svobodě pro páry.
Těšte se na to co máte rádi, dělejte co vás baví, a opatrujte se.
Satya a Yakeen