Jižní Skandinávie 25, díl ll.

Yakeen, Satya a Míca na trajektu ze Švédska do Polska.

Ironman v Kalmaru byla hodina a půl plavání v moři, 180 km na kole, maraton na závěr, ale hlavně oslava pevné vůle, svátek zarputilosti, festival morálně volních vlastností a olympiáda překonávání pohodlí, signálů těla a někdy i bolesti. To vše pro účastníky. Na nás diváky zbyl obdiv, radost ale i závist a zároveň úleva z toho, že tím neprocházíme a pýcha a dojetí, pokud běžel někdo blízký.

Jirku jsme překvapili na nečekaném místě, když projížděl na kole a jen tak tak se nenaplnil nejčernější scénář. Ne, nespadl z kola, ale jen se trochu zavlnil, když nás slyšel fandit a začal se na nás otáčet. Na dalších místech už nás čekal. Celý den jsme strávili přecházením kolem trati a fanděním. Maraton byly tři kola ve městě, které není velké, a tak jsme na Jirku mnohokrát volali, a dokonce jsem si v posledním kole s ním zaběhl pár set metrů. Takže je pravdivá věta: V Kalmaru jsme s Jirkou běželi Ironmana.

Na ostrově Öland jsou takovýchto mlýnů desítky.

A pak už byl červený koberec a Jirka se stal Ironmanem v čase pod 13 hodin. Je to hrdina.

Závod byl oslavován celým městem a účastníci měli často mnohem početnější fankluby než můj syn. Na mnoha místech vyhrávala reprodukovaná nebo i živá muzika různých žánrů, a všude bylo povoleno parkování. Na čas běželo jen pár chrtů a chrtek, a pak už to bylo o společné podpoře a sdílení, radostí i bolestí. (Pozor, ženy běžely stejný objem kilometrů, a tak z biologického pohledu byly větší hrdinky než muži.)

Jirka bydlel v kempu na ostrově Öland, a my tam přespali na divoko o kus dál. Ráno jsme za ním přijeli a uvařili mu velmi vydatný oběd.

Kuřecí řízky Šampión s bramborem a rajčatovým salátem.

• Pro 3 osoby, když jedna z nich den předtím absolvovala Ironmana, budete potřebovat:
• Kuřecí prsíčka - 1,2 kg
• cibule tři hrsti najemno nakrájené
• 750 gramů brambor
• Kmín, sůl, kořenící směs na kuře, balsamiko, řepkový olej, sojová omáčka houbová,
• 750 gramů měkkých rajčat
• Začnete tím, že v klidu nadrobno nakrájíte dvě velké cibule a všechna rajčata. 1/3 cibule promícháte s rajčaty a bohatě polijete balsamikem. Necháte rozvinout chuť v hotovém salátu a dáte se do přílohy:
• Uvaříte omyté brambory ve slupce, aby zůstalo co nejvíce vitamínů, a když jsou měkké slejete vodu do misky, brambory zakryjete pokličkou a schováte, aby nevychladly.

Ve velké wok pánvi ohřejete olej a přidáte zbývající 2/3 cibule. Smažíte ji jen chvilku, a když zesklovatí přidáte řízky z kuřecích prsíček posypané kořením na kuře. (Dal bych přednost kuřecím stehenním řízkům, jsou lepší a zajímavější, ale náš Šampión preferuje trochu nudná prsíčka. Pokud Vaši Šampióni ne, zvolte je!) Osmahněte postupně tu velkou spoustu řízků z obou stran, přidejte polévkovou lžíci sojové omáčky s houbami, a pak přidejte vývar z brambor tak, aby řízky byly skoro celé potopené, zakryjte pokličkou a nechte dusit. Dosáhnete tím zdravé tepelné úpravy, Šampión dostane bílkoviny a jeho tělo v rekonvalescenci není zatěžováno. Slaná sojovka způsobí, že se kolem řízků vytvoří báječná šťáva, kterou ke konci zredukujete. (Necháte odpařit - ale zredukovat zní líp.)

Polovinu jídla dostane Šampion, o druhou půlku si rozdělí fanoušci. Salát dělte také tak.

Les skřítků na severu ostrova Öland ve Švédsku

Odpoledne jsme si společně prohlédli na velkém ostrově mnohopatrový větrný mlýn a zajímavě pokroucený les. Navečer jsme pajdajícího Šampiona vrátili do kempu k jeho kolegům se kterými se další ráno vracel do Čech.

My jsme pokračovali dál do Švédska.

Jeden z můstků přes ˇGöta kanál, který jsme předchozí den podplouvali na loďce.

Mnoho lidských výkonů je motivováno snahou překonat nebo se vyhnout překážkám, které pro nás připraví jiní lidé. Göta kanál, tedy kanál který, díky soustavě zdymadel, propojuje jeden baltský břeh Švédska přes mnoho jezer s druhým břehem, je toho dokladem.

Aby se vyhnuli nehorázným Dánským daním, vybudovali si Švédové v první polovině 19. století tuhle vodní cestu, která přetíná Švédsko cca v dolní třetině.

Göta kanal ve Švédsku je sjízdný pro nafukovací kanoe i pro zámořské plachetnice. Ovšem kanoe je třeba na zdymadlech přenášet.

To jsme museli vidět.

Našli jsme si bydlení na břehu největšího švédského jezera, a druhý den na Smělé, naší expediční lodi, pádlovali po kanálu 20 km. Mohli jsme díky tomu nejen vidět krásné námořní plachetnice uprostřed vnitrozemí, ale mohli jsme si také přenést takových deset, možná dvanáct zdymadel. Vodní kanál jen na těchto 20 kilometrech vystoupal o víc jak 50 metrů.

Od jezera Vänern jsme se již vydali pomalu zpět na jih.

Lesem zarůstající autovrakoviště pana Kyrkö Mosse bylo cestou, a pohled na něj k zamyšlení.

Je to tak, že když něco děláme dost dlouho, tak se to nakonec časem, samo zhodnotí? Jsou elegantní tvary starých aut z padesátých let, pomalu mizící v mechu a jehličí, metaforou nás samých? Je pomíjivost nezpochybnitelným parametrem jsoucnosti? Dal by se parafrázovat známý imperativ: "Neptej se komu zvoní hrana, zvoní tobě!" na: "Nepátrej po jejich roku výroby, i Ty máš nějakej?"

No ale v každém případě, jsem rád, že pan Mosse není naším sousedem na Hluboké. Takhle romantického završení sbírání vraků, bych se asi už nedožil.

Protože se pomalu blíží konec prázdnin, koupili jsme si dopředu lístky na trajekt do Polska. Zaváděcí cena pro 9 hodinovou cestu na nové trase z Malmö do Świnoujście, byla pro nás oba i Mícu 2000 Kč.

Naším jediným zbývajícím úkolem ve Švédsku tedy byla konzumace korýšů, kterou jsme slíbili našemu kamarádovi Jonášovi. Jonáš je osmi letý syn našich přátel z Brna, který má různá období posedlosti. Po mořském ďasu, to byli masožravky a teď jsou to korýši. Pobýval u nás týden a o ničem jiném, než o korýších nemluvil, a že toho o nich ví! Není nad vnitřní motivaci.

Slíbili jsme mu tedy, že zdokumentujeme, a na jeho počest sníme, významné množství těchto tvorů.

Kyblík Švédských raků tedy nakonec náš slib zaplatil životem.

To bylo včera večer. Dnes jsme se nalodili na trajekt v Malmö a večer vystoupíme v Polsku. Jsme tedy unášeni směrem domů.

Nechť jste i vy unášeni tam kam chcete.

Satya a Yakeen

P.S.: Do vyprávění z Norska se nedostaly dvě věci, tak je teď doplňuji:

1. Náš malý trek ke Kazatelně.

Kazatelna je obrovská kostka skály, 600 m kolmo nad fjordem. Protože je to známa atrakce a selfie na ní je povinnost pro každého turistu, proudí k ní davy. I my jsme se tam vydali a na její výšce vyfotili frontu lidí na selfie.

Kdyby všichni kazatelé z celé planety směli kázat jen na této kostce, byla by to pro lidstvo velká úleva. Možná bych ale musel bydlet někde poblíž, protože někdy tuhle nemoc také dočasně chytám.

Čtyřkilometrový výstup na kazatelnu byl pro mnohé nechodce docela záhul, takže vystát si nahoře frontu na selfie už bylo za odměnu. Parkovné na obrovských parkovištích přišlo na cca 700 Kč. Prostě masová turistika.

2. Naše mnohočetné používání trajektu při cestách přes fjordy.

My všichni, já, Satya i Míca máme trajekty rádi, a tak se jim nevyhýbáme. Mezi fjordy jich jezdí stovky, platí se kartou a používat je, je jednoduché. To, co s Vámi chci sdílet, je pocit, který jsem zažíval, když jsem ze silnice najel na trajekt, nevystoupil, a on se hned rozjel. Seděl jsem v autě držel volant a měl iluzorní pocit, že to celé řídím. Nemáme to v životě někdy také tak? 

Yakeen zrovna kroutí volantem, a tak možná, ale není to jistý, řídí celý trajekt mezi fjordy...